Tanečně - pohybová terapie

 

Definice EADMT (Evropská asociace tanečně - pohybové terapie)

Tanečně - pohybovou terapii můžeme definovat jako terapeutické využití pohybu za účelem rozšíření emoční, kognitivní, fyzické, spirituální a sociální integrace jedince. Tanec jako pohyb těla, kreativní exprese a komunikace je základním prvkem taneční pohybové terapie. To, že mysl, tělo, emoční stav a vztahy jsou  vzájemně propojeny s tělesným pohybem nám zároveň poskytuje prostředky k posouzení a model pro intervenci v taneční pohybové terapii.               

 

 

Cíle tanečně - pohybové terapie

Americká asociace taneční terapie ADTA vymezuje její cíle jako dosažení:

- emoční a fyzické integrace jedince                  

- vědomí těla, hranic těla a jeho vztahu k prostoru   

- realistického vnímání své vnitřní představy o těle    

- akceptace a bezpečného způsobu zvládání napětí v těle, úzkosti, stresu a potlačované energie                                                                                                                     

 - schopnosti identifikovat a vyjadřovat své pocity bezpečným a přijatelným způsobem 

- obohacení pohybového repertoáru     

- pomoci při kontrole impulzivního chování

 

 

Cíle naší asociace tanečně-pohybové terapie

 Ve vedení naší asociace vnímáme potřebu přiblížit tento obor veřejnosti. Chceme dokázat, že tanečně-pohybová terapie (příp. její prvky) najde své uplatnění nejen v ústavech speciální péče, psychiatrických léčebnách a nemocnicích, ale i v běžných školách, na pracovištích či v zařízeních pro seniory. Myslíme si, že se tanečně-pohybová terapie může stát i vhodnou náplní volného času dnešního člověka a rozvíjet jeho osobnost v bio-psycho-socio-spirituální rovině. Může plnit funkci sebepoznávací i relaxační a preventivně působit proti vzniku sociálně patologických jevů, včetně prevence a uvolňování stresu.                                                                                                             

   Naším cílem je také splnění podmínek pro začlenění do sítě asociací tanečních terapií, navázání užší spolupráce se zahraničními lektory jako např. Mgr. Niekem Ghekiere či Sabine Fichter, kteří nám byli skvělými učiteli v době studia na Akademii Alternativa s.r.o.. Chceme také podpořit komunikaci mezi tuzemskými odborníky a budovat tak otevřený prostor pro sdílení, výměnu zkušeností, vzájemnou pomoc a inspiraci.

 

 

Historie tance          

Tanec provází lidstvo od prvopočátků jeho existence a vždy měl v životě člověka určitou funkci. Pravěkým lidem měl zaručit úspěšný lov či příznivé počasí pro zemědělství.  Indiánští šamani svým tancem uzdravovali nemocné a vyháněli z jejich těla zlé duchy (což se v domorodých kmenech praktikuje dodnes). Tančily se tance náboženské, které uctívaly bohy a měly zajistit tehdejšímu člověku jejich přízeň a náklonnost. Tance byly součástí rituálů nejen náboženských, ale i válečných. Válečníci si společným rytmickým tancem za zvuku bubnů dodávaly odvahu a navozený stav transu v nich mohl vyvolat pocit nepřemožitelnosti.                          Tančilo se však také pro zábavu a potěchu lidského oka. Tanci se nedala upřít jeho estetická role, ať se jednalo o choreografie, jež byly součástí řeckého divadla či svůdné erotické „vlnění“ harémových tanečnic. Lidé se tance nechtěli vzdát ani v době, kdy ho církev považovala za hřích či nástroj samotného ďábla. Dokazuje to i náš velmi bohatý folklór. Prostý lid tančil pro radost, oslavoval tancem přírodu i významné události v životě člověka – narození, přechod do dospělosti, svatbu i smrt.                                                                     

Tančila i šlechta na královských dvorech a tanec byl považován za důležitou součást vzdělání. Právě Ludvík XIV, který byl sám nadšeným tanečníkem, s oblibou pořádal různá baletní představení. Postupem času se balet profesionalizoval a kladl stále větší důraz na dokonalé zvládnutí techniky. Profesionální tanečníci podstupovali velmi namáhavý trénink, který byl pro tělo nepřirozený až devastující. Paradoxem bylo, že na jevišti působil tento tanec ladně a lehce, tanečníci se pohybovali po špičkách, jako by pro ně neexistovala gravitace. Zde však nastal rozpor – čím dokonalejší technika, tím méně prostoru zbylo pro emoce, které jsou s tancem tak úzce spjaty. A právě tehdy „ztratily taneční pohyby výraz a staly se jen přehlídkou extrémně náročných fyzických výkonů.“ ( Dosedlová, 2012). 

 

 

Vznik a vývoj tanečně-pohybové terapie                                                                                                                                        

  Změna se zdála nevyhnutelná. Revoluční krok učinila Isadora Duncan. Začala tančit bosa v lehkém splývavém oděvu a navrátila tak tanci jeho volnost, přirozenost a spontaneitu. Právem je považována za zakladatelku moderního výrazového tance. V tomto ohledu je nutné zmínit další zvučná jména úzce spjata se světem moderního tance: Rudolf  Laban, Ruth StDenis a Ted Shawn, Mary Wigman, Martha Graham, Doris Humprey, José Limon, Pina Bausch, Merce Cunnigham, Jiří Kylián a další. O těchto osobnostech a jejich díle by se dalo napsat mnoho, my se ale vraťme k tanečně-pohybové terapii. Ta se jako samostatný obor začala utvářet po druhé světové válce a jejími průkopníky byly většinou tanečníci a učitelé moderního tance, kteří si silně uvědomovali vliv tance na osobnost člověka.  Svojí spoluprácí s příslušnými odborníky  umožňovali pacientům v psychiatrických léčebnách vyjadřovat se jinak než verbálně. Velkou inspirací pro rozvoj tanečně-pohybové terapie byla Marian Chace. Tato dáma stála u zrodu Americké asociace taneční terapie a stala se její první prezidentkou. Jako další významné představitelky tanečně-terapeutického směru uveďme např. Franzisku Boas, která pracovala s psychotickými dětmi v New Yorku, Trudi Schoop, jež propojila tanec a pantomimu, Mary Starks Whitehouse a její metodou autentického pohybu či Lauru Sheleen, která uvedla do praxe tzv. symbolickou taneční terapii.                                                                                    

  Ve Velké Británii byla roku 1982 založena Asociace tanečně-pohybové terapie a působí zde např. Catalina Gravie, Lynn Crane či Helen Payne, která přijala pozvání na konferenci Ars terapeutica (2013) pořádanou právě Mezinárodní asociací uměleckých terapií v Olomouci.                                                               

  V roce 1984 vznikla také Francouzská společnost pro psychoterapii tancem, jejíž prezidentkou se stala France Schott-Billmann praktikující taneční terapii formou primitivní exprese, což je nyní nejrozšířenější směr ve Francii. Díky francouzské iniciativě vznikla v roce 1993 Evropská asociace taneční terapie AEDT.                                                                                                      

  V současné době na mezinárodním poli působí také Evropská asociace taneční a pohybové terapie EADMT (vznikla v roce 2010), která garantuje profesionální standardy praxe tanečně-pohybových terapeutů a buduje aktivní spolupráci členských zemí v oblasti praxe, vzdělávání a výzkumu.

 

 

Použitá literatura:

Dosedlová, J.: Terapie tancem, Praha, Grada Publishing, a. s., 2012.

Čížková, K.: Tanečně-pohybová terapie. Praha, Triton, 2005.